Jsem tady s krátkou zprávou z předvánočního tvoření DušeProstoru v muzejních dílnách ve Svitavách. Je to zpráva děkovací. Protože kdy jindy děkovat, než když má člověk opravdu radost.
Dne 29. listopadu se nás sešlo celkem jedenáct, což samo o sobě je důvod k radosti. Sraz jsme měli v prostorách CDZ jako vždy v 15:30 hod. A už tady je čas pro děkování. Jsme moc vděční, že se v prostorách CDZ můžeme v odpoledních hodinách pravidelně scházet.
Společně jsme se posilnili čajem, nebo kávou a sušenkami a přesunuli jsme se do muzejních dílen. Ani to není samozřejmé. Moc děkujeme za prostory a pomůcky k tvoření. Ale co by nám byly prostory a materiál platné, kdyby tu nebyl někdo, kdo by nás nadchl a pomohl nám s tvořením. Ano, tady se hodí říct dík Lee Sehnalové. Děkujeme za spolupráci. Nebylo to první setkání, které pro nás a s námi Lea realizovala. Už jsme pracovali s keramickou hlínou a malovali na hrnečky. Těšíme se na další nápady a spolupráci.
Taky moc děkuju všem, kdo se zúčastnili. Máme radost, že si o nás lidé mohou přečíst v regionálních zpravodajích. Nedokážeme totiž odhadnout, kolik lidí si o nás čte na facebooku, na našich webových stránkách duseprostor.cz nebo v místních zpravodajích. Proto u nových tváří ráda zjišťuju, kde se o nás dozvěděli. Dnes to bylo z litomyšlské Lilie. Děkuju, že Vás naše články zajímají a novinám děkujeme, že náš program zveřejňují.
A tady je konečně ta krátká zpráva z tvoření vánočních dekorací. Kouzelná atmosféra na nás dýchla již při krátkém nahlédnutí do muzea, kde jsme viděli úžasný patnáctimetrový mechanický betlém a také vánoční výzdobu ukotvenou v prostoru výstav v Muzeu Svitavy. Dychtivě jsme se přesunuli do dílen a začali jsme se prohrabovat ve větvích tújí, smrčků, ale i jmelí a břečťanu a v nepřeberném množství zdobicích věciček. Měli jsme k dispozici vše snad ještě dřív, než jsme na to stačili pomyslet. Lea nám přinesla i čaj a kávu. Vanilkové rohlíčky a pusinky přinesla jedna z účastnic tvoření. V příjemné atmosféře, v klidu a pohodě jsme ponořeni do práce a povídání pracovali až do šesti hodin, kdy už byl nejvyšší čas na to vyrazit na poslední autobus, co odjížděl směrem na Litomyšl. Děkuju, že jsem tam mohla být s Vámi.
Mája z DušeProstoru
(A ještě jedno poděkování, a to kolegům z dušeProstorového týmu za naplánování této akce.)
